Návrat komety

KométaMilý Jarku, len mi tak napadlo… videl som tvoju kométu, chcel som jej zaspievať, ale…

Spatřil jsem kometu, na zemi ležela,
chtěl jsem ji pohladit, odmítla docela.
Odmítla beze slov, bez špetky naděje,
spatřil jsem kometu, uprostřed závěje…

V závěji propadlá, chvěla sa oddaňe,
chtěl jsem ji pohladit, uchopit do dlaně.
Jak tělo bez duše, chřadla a brečela,
spatřil jsem kometu, píseň již nechtěla…

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Potřásla rameny, hrdě se zasmála,
vrtkavost štěstěny, konečně poznala.
Touhu po naději, již právě stratila,
paprsek světélka, jenž by teď hladila…

Naděje pohasla, s níž i má kometa,
bez barev zústala, zústala paleta.
Malíř jenž přebrodí, přebrodí závěje,
kometa pohasla, s níž i má naděje…

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
a o všech lidech, co kdyžili na téhle planetě.

PS: Neuveriteľne krásne… vďaka…

Ilustračná fotka: wikipedia.org

Autor príspevku: Dávid Králik

Share
Tento obsah bol zaradený v Cez objektív kamery, Spievajúce vrany, Zo života (nielen hmyzu) a označkovaný ako , . Zálohujte si trvalý odkaz.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *